Registrace

Dublin

Dublin je malé město, kde je oslovit cizího člověka naprosto samozřejmá věc.

Registrace
Photo: Gordon Leggett / CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Dublin

Největším bohatstvím Dublinu není jeho architektura, která je půvabná, ale skromná, ani jeho velikost, na hlavní město malá. Je to konverzace. Irský společenský život stojí na mluvení — na předpokladu, že cizinec u baru bude osloven, že otázka dostane odpověď třikrát delší, než bylo potřeba, a že být vtipný je společenská povinnost, nikoli bonus. Pro návštěvníka, který cestuje sám, to všechno mění. Neexistuje jiné evropské hlavní město, kde by bylo méně pravděpodobné, že když vejdete do hospody sami, také sami zůstanete. Kromě toho je Dublin kompaktní georgiánské město na řece, s horami v zádech a Irským mořem na prahu, za třicet let dvakrát přestavěné technologickým boomem, který sem přivedl pracovníky odevšad a udělal z něj město mladé, drahé a podstatně mezinárodnější, než jeho pověst napovídá. Ani literatura není marketingový výmysl — čtyři nositelé Nobelovy ceny z města této velikosti a hospody, kde pili, stále čepují.

Místa k návštěvě

Trinity College a Kniha z Kellsu

Hrazený areál s dlažebními kostkami a trávníky přesně ve středu města, založený v roce 1592 a dodnes fungující univerzita. Kniha z Kellsu, iluminovaný evangeliář z devátého století, se vystavuje vždy po jedné stránce, a knihovní sál Long Room nad ní — dvě stě tisíc knih pod valeným dubovým stropem — je důvod, proč si většina lidí návštěvu pamatuje. Rezervujte si vstupenku na čas online. Samotný areál je volně přístupný a je nejrychlejším způsobem, jak pochopit, jak malé a jak zelené centrum Dublinu ve skutečnosti je.

The Liberties

Nejstarší část Dublinu za středověkými hradbami a zároveň ta, která se mění nejrychleji. Stojí tu katedrála sv. Patrika, katedrála Christ Church, Guinness Storehouse a tucet nových palíren, které oživují whiskeyový průmysl, jenž málem zanikl. Žije tu také nejsevřenější dochovaná dělnická komunita ve městě, s vlastním přízvukem a vlastní tržnicí na Meath Street. Projděte si ji odpoledne mezi oběma katedrálami a napijte se v hospodě, která tu stojí dvě stě let, spíš než v návštěvnickém centru.

Stoneybatter a Smithfield

Severně od řeky, síť nízkých řadových domků, z níž se stala nejpříjemnější čtvrť ve městě na strávení večera — nezávislé kavárny, malé restaurace a staré hospody, které se nikdy nezměnily. Na dlážděném náměstí ve Smithfieldu se dvakrát ročně, první neděli v březnu a v září, stále koná koňský trh, událost chaotická, naprosto místní a nepodobná ničemu jinému v evropské metropoli. Palírna Jameson i kino s výborným barem jsou také tady. Od O'Connell Street je to patnáct minut pěšky a působí to jako jiný svět.

Národní muzeum a náměstí z georgiánského období

Irské národní sbírky jsou zdarma, což mění způsob, jak je využijete: jdete tam na hodinu, ne na celý den. Archeologická pobočka na Kildare Street uchovává těla z rašelinišť a zlato doby železné a je vskutku mimořádná. Kolem ní leží náměstí z georgiánského období — Merrion, Fitzwilliam a St Stephen's Green — se svými proslulými dveřmi, zábradlími a soukromými zahradami. Na Merrion Square se každou neděli podél zábradlí koná volná výstava obrazů pod širým nebem a stojí tu socha Oscara Wildea rozvaleného na kameni.

Howth a pobřežní DART

Příměstský vlak jede na obě strany podél mořského břehu a za cenu obyčejné jízdenky se za třicet minut dostanete do Howthu — rybářský přístav s tuleni ve vodě, asi dvouhodinová procházka po útesech s celým zálivem pod sebou a mořské plody přímo na molu. Opačným směrem má Dun Laoghaire míli dlouhé molo, po kterém se v neděli prochází celá jižní strana města, a v Killiney je pláž. Dubliňané to berou jako součást města, ne jako výlety z něj.

Phoenix Park

Sedm set hektarů, dvakrát víc než Central Park, se stádem daňků, kteří tu žijí od sedmnáctého století a postaví se vám pár metrů od těla. Je tu prezidentské sídlo, zoo, viktoriánská čajovna a dlouhé lipové aleje. Půjčte si kolo u vchodu na Parkgate Street a přejeďte park od jednoho konce k druhému, nebo vyjděte k Papežskému kříži a k pevnůstce Magazine Fort kvůli výhledu zpátky na město. Za hezké neděle je v něm půlka Dublinu.

Kam vyrazit

Hospoda a jak to v ní doopravdy chodí

Dublinská hospoda je společenský prostor, který shodou okolností prodává pití, ne pijácký podnik. Objednáváte u baru, platíte každé kolo a když jste na řadě, kupujete pro celou společnost — systém kol se bere vážně a když své kolo vynecháte, všimnou si toho. Konverzace s cizími lidmi u baru je normální a začít ji není dotěrné. Pint piva stout se usazuje a čepuje dvě minuty a kdo to uspěchá, hned se prozradí. Ty dobré hospody jsou staré a prosté: Long Hall, Kehoe's, Grogan's, Gravediggers venku v Glasnevinu.

Tradiční hudební sessions

Session není vystoupení. Muzikanti sedí v kruhu v rohu hospody, hrají jeden pro druhého a místnost buď poslouchá, nebo ne. Není tu pódium, žádné ozvučení, žádný seznam skladeb a obvykle ani honorář. The Cobblestone ve Smithfieldu je nejlepší ve městě a svou hudbu bere dost vážně na to, aby žádal o ticho; session v Hughes's a v Devitt's jsou rovněž opravdové. Většina začíná kolem deváté. Kupte si pití, sedněte si na doslech a nemluvte přes pomalé melodie.

Temple Bar a co dělat místo toho

Dlážděná čtvrť u řeky je místo, kam pošlou každého návštěvníka a kde nepije žádný Dubliňan — pinty stojí skoro dvakrát tolik a dav tvoří výhradně turisté. Za jednu procházku za denního světla to stojí, už kvůli tomu, jak to vypadá. Za stejné peníze a s mnohem lepším večerem přejděte do ulic jižního centra kolem George's Street a Camden Street, nebo se vydejte na sever do Stoneybatteru. Pravidlo je jednoduché: pokud před podnikem hraje na housle chlapík v zeleném klobouku, jděte dál.

Camden Street a noční bary

Ulice vedoucí z centra na jih je místo, kam Dublin ve svých dvaceti a třiceti letech opravdu chodí — hustá řada barů, malých klubů, nočního jídla a pivních zahrádek, rušná každý večer od čtvrtka. Je nevyumělkovaná a hlučná, fronty jsou krátké a o víkendech to tu žije do dvou do tří do rána. Kotví ji The Bernard Shaw a Whelan's; Whelan's je už třicet let nejlepší malý hudební klub ve městě a téměř každý večer tu hraje kapela.

Divadlo a komedie

Dublin uživí na město s milionem a půl obyvatel mimořádné množství divadla. Abbey, založené Yeatsem a Lady Gregoryovou, je národní divadlo; Gate hraje klasiku; Project Arts Centre riskuje. Vstupenky jsou na londýnské poměry levné a často k mání ještě týž den. Komedie je ještě snazší — malé sály nad hospodami pořádají večery nového materiálu skoro každý večer v týdnu za pár eur a od publika se čeká, že bude vracet stejnou mincí.

Co dělat

Projděte se po útesové stezce v Howthu

Třicet minut DARTem, pak okruh šesti nebo osmi kilometrů kolem výběžku, s mořem na jedné straně a hlodášem na druhé, s majákem a Dublinským zálivem rozloženým za zády. Pohodlným tempem to trvá asi dvě a půl hodiny a nepotřebujete nic víc než rozumné boty a větruvzdornou vrstvu, protože vítr tu fouká pořád. Zakončete to v přístavu rybou s hranolky na molu a vraťte se vlakem, až se bude stmívat.

Pijte tam, kde pili spisovatelé

Literární historie Dublinu pořád stojí a pořád čepuje. V hospodě Davy Byrnes na Duke Street jí Leopold Bloom v Odysseovi svůj sendvič s gorgonzolou a prodají vám přesně totéž. McDaid's, Palace Bar a Neary's byly místa, kde trávili odpoledne Behan, Kavanagh a Flann O'Brien. Verze na vlastní pěst stojí v každé z nich cenu jednoho pintu a funguje lépe než organizovaný okruh, i když Literary Pub Crawl s herci je vážně dobrý, pokud chcete průvodce.

Zajděte na zápas hurlingu nebo gaelského fotbalu na Croke Park

Irské národní sporty jsou amatérské, hrané za hrabství a nelítostné, a hurling je navíc nejrychlejší hrou na trávě na světě. Croke Park pojme osmdesát dva tisíc lidí a je patnáct minut pěšky od O'Connell Street. Zápasy mistrovství se hrají celé léto a lístky se na všechno kromě finále shánějí snadno. Nikomu nebude vadit, že o tom nic nevíte; někdo v řadě za vámi vám pravidla vysvětlí, ať se ptáte, nebo ne, což je celý smysl té návštěvy.

Vyjeďte v neděli DARTem na jih

Dun Laoghaire, Dalkey a Killiney jsou za jasného dne nejhezčí hodina v Dublinu. Projděte se po East Pier se všemi ostatními, dejte si zmrzlinu od Teddy's, protože tak se to prostě dělá, pak pokračujte do vesnice Dalkey na pint a nahoru na Killiney Hill za výhledem, který lidé s jen mírnou nadsázkou přirovnávají k Neapolskému zálivu. Stojí to cenu dvou jízdenek a zabere půl dne.

Zaplavte si u Forty Foot

Skalnaté mořské koupaliště v Sandycove, používané nepřetržitě dvě stě padesát let a celoročně otevřené každému, kdo přijde. O vánočním ránu se sem vrhnou stovky lidí. Voda má v létě kolem čtrnácti stupňů a v zimě osm, jsou tu schody a žebřík a štamgasti jsou po sedmdesátce a vaše váhání na ně nedělá dojem. Vezměte si ručník a něco teplého na potom. Je to pět minut od DARTu a je to zdarma.

Skvělá místa na první rande

Užitečné informace

Nejlepší období

Nejlepší měsíce jsou květen, červen a září — dlouhý den, mírné teploty a nejméně deště, ačkoli Dublin je sušší, než se o něm říká, a spíš než průtrže tu přicházejí přeháňky. Uprostřed léta je světlo až do jedenácti večer, což mění celý charakter večera. Červenec a srpen jsou nejrušnější a nejdražší. Zima je spíš tmavá a šedá než studená, teploty jen zřídka klesnou pod nulu a prosinec je příjemný kvůli světlům a hospodám. Ať přijedete v kteroukoli roční dobu, vezměte si nepromokavou vrstvu a smiřte se s tím, že čtvero počasí během jednoho odpoledne je tu normální.

Doprava

Centrum je dost malé na to, aby se dalo z větší části projít pěšky — z Trinity College do Guinness Storehouse je to dvacet pět minut. Tramvaj Luas má dvě linky, DART jezdí podél pobřeží a všechno ostatní pokrývají autobusy; Leap Card platí ve všech třech s výraznou slevou a koupíte ji v každém trafice. Metro tu není. Dublin Bus jezdí často, ale v provozu může být pomalý. Na letiště jezdí přímé autobusy každých deset minut a do centra trvá cesta asi třicet minut. Taxíky jezdí na taxametr, je jich dost a jsou rozumně drahé; použijte aplikaci FreeNow.

Jazyk a seznamování

Jazykem je angličtina, irština je na každé dopravní značce a učí se na každé škole, ale v Dublinu se jí mluví jen zřídka. Přízvuk je rychlý a idiomů hustá síť — grand znamená dobré, deadly znamená skvělé a what's the story je pozdrav. Společenská pravidla, na kterých záleží, se týkají mluvení: ticho se zaplňuje, shazování sebe sama se očekává a odpovědět na otázku vtipem není vytáčka. Cizí lidé se spolu baví v obchodech, ve frontách i v hospodách zcela běžně. Koupit své kolo včas je jediné pravidlo etikety, které stojí za to se pořádně naučit.

Kde se scházejí cestovatelé a cizinci

Technologičtí zaměstnavatelé v docklands sem přivedli velmi početnou mezinárodní pracovní sílu, soustředěnou kolem čtvrtí Grand Canal Dock, Portobello a Rathmines, kde tomu odpovídají i kavárny a posilovny. Rathmines a Ranelagh plní studenti. Camden Street a George's Street jsou místa, kde se večer všichni mísí, a do Stoneybatteru se chodí, až když člověk město zná. Kultura setkávání je tu neobvykle silná — jazykové výměny, běžecké kluby podél kanálu, skupiny, které o víkendech vyrážejí na túry do Wicklowských hor, a celoroční skupiny mořského plavání.

Často kladené otázky

Je Dublin dobré město na cestu o samotě?

Patří k nejlepším v Evropě. Hospoda je místnost stvořená pro konverzaci, objednávání u baru vás postaví mezi lidi místo k samostatnému stolu a irský společenský zvyk považuje mluvení s cizím člověkem za běžné, ne dotěrné. Město je navíc malé, bezpečné a dá se projít pěšky, takže večer venku nevyžaduje plánování. Samostatně cestující běžně říkají, že pro ně bylo těžší zůstat sami než poznat lidi.

Je to opravdu tak drahé?

Ano, zvlášť ubytování, které je kvůli skutečnému nedostatku bydlení nejhorším poměrem ceny a hodnoty v západní Evropě. Pint stojí ve městě šest až osm eur a v Temple Bar víc. Proti tomu jsou národní muzea i Národní galerie zdarma, parky a procházky po pobřeží nestojí nic, DART je levný a dobrý oběd je přijatelný. Rezervujte postele včas a berte ceny hotelů jako hlavní proměnnou svého rozpočtu.

Mám jít do Temple Bar?

Projděte se jím jednou za denního světla, ať vidíte dlažební kostky a malovaná průčelí, a pak pijte jinde. Ceny jsou zhruba dvojnásobkem městského průměru a dav tvoří skoro výhradně návštěvníci, což znamená, že potkáte spíš další turisty než Dubliňany. Deset minut chůze kterýmkoli směrem — George's Street, Camden Street, Stoneybatter, Capel Street — vám zajistí lepší hospody za normální ceny.

S kolika dešti mám počítat?

S menším množstvím, než vám řekli, ale rozloženým do více dní. V Dublinu spadnou asi dvě třetiny ročního úhrnu srážek Galwaye a méně než v Římě, přichází to však jako časté slabé přeháňky, ne jako bouřky. Praktická odpověď zní: lehká nepromokavá bunda s kapucí místo deštníku, který vítr zničí, a vědomí, že jasné ráno nic nevypovídá o odpoledni.

Je to v noci bezpečné?

Obecně ano, s obvyklou opatrností. Centrum je rušné a dobře hlídané a násilná trestná činnost proti návštěvníkům je vzácná. Noční opilost kolem O'Connell Street a severních nábřeží po zavíračce bývá spíš nepříjemná než nebezpečná a v částech severního vnitřního města je vidět pouliční užívání drog. Taxíků je dost a jsou dost levné na to, aby nebyl důvod jít sám dlouhou cestu domů pěšky.

Kde se mám ubytovat?

Portobello a okolí Camden Street pro první návštěvu — v centru, všude se dá dojít pěšky, plno míst k jídlu a pití a v noci klidněji než v samém středu. Stoneybatter a Smithfield pro lepší poměr ceny a hodnoty a víc místního charakteru, deset minut chůze přes řeku. Docklands jsou moderní a praktické, ale večer bez života. Nerezervujte nejlevnější nabídku kolem horního konce O'Connell Street, aniž byste si pečlivě přečetli nedávné recenze.

Seznamte se s někým v Dublin

Registrace

Další destinace

Pattaya Lisbon Barcelona Phuket Amsterdam Berlin Prague Manila